O zlomeném autobuse
To jsem takhle jednou jela o dva autobusy dříve, místo ve 7:42 už v 7:27. Jedu si jedu a najednou sedim šprajclá v koloně před Motolem. Vůbec mi to nepřijde divný, to se šprajcívá totiž každý den. Jenže teď se to štrúdluje už nějak moc a najednou mě začínaj' obvolávat rodiče, jestli jsem v pořádku, jestli mi není zima a tak.
Prej že je strašná kolona až nahoru na Vypich a nehne se to. Padesát metrů jsem ujela za osm minut. Dostala jsem zákaz vystupovat dřív než na Motole, tam mě mamka vyzvedne a dovede mě na Vypich, na tramvaj.
Tak si tak sedím a najednou jde kolem mýho autobusu spolužačka se spolužákem. Vyráželi o pů hodiny později než já, ale vylezli už u dolní Motolský křižovatky a pěšourem mě dohnali. Vypadla jsem z autobusu a zavolala mamce, ať si pospíší, že k Motolu vyjdu pěšky.
Dohnala jsem kamarády a po třech minutách se k nám přidala ještě čtvrtý spolužák - ten jel ještě o autobus pozdějš. Počkali jsme na mám a vydali jsme se pěšky nahoru. Samozřejmě že v potisměru, že ano. Nic tam totiž nejelo a ani nemohlo, protože, jak jsme se doslechli, se nahoře zlomil autobus. V tu chvíli jsem se už soustředila jenom na to, ať tam, ať už jakkoli, dojdu a tu pochroumanou krásku uvidím. No přece světová senzace!
Po trávě už byly vyšlapané cestičky od těch proudů lidí, co se tudy ubíraly, protože dole u Motola stály odstaveny asi tři autobusy. Prostě nemohly jet dál. Ale copak nahoře? Sedláček tam neoře, zato tam stojí dvacet odstavených autobusů a jeden zlomený. Obdivně se na něj dívám a jenom si řikám, co je ten řidič za machra - zlomit autobus, to už je, pane, na pováženou.
Jednoduše řečeno to vypadalo jako po katastrofě. Dav hemžících se lidiček, zmateně pobíhajících od zastávky k zastávce, několik policajtů, kteří se snaží řídit stojící dopravu, pár dalších zoufalců, kteří vyskakují ze stojících autobusů "za jízdy", tzn. mimo zastávku a my, kterým už před dvaceti minutami začala biologie a kterým to vůbec nevadí.
Co dodat na závěr? Dnad to, že nám učitelka přírodopisu zapsala neomluvenou hodinu, ačkoli jsme přišli !na posledních pět minut z hodiny! a celý to byl přece jenom pozdní příchod. Taky by mě ještě zajímalo, jak dopadl ten autobus, co tam byla odstavený a měl na sobě napsáno PORUCHA. On se totiž pak porouchal úplně, protože i místo té PORUCHY už tam bylo jen pár teček - vypadal to jako takováta slepecká abeceda. Obraz se nám trochu rozpadl...