Petr měl původně v úmyslu utéct z domova, ale svůj názor změnil, jakmile začalo poprchávat. Nasedl do nejbližší tramvaje. Jel asi deset stanic, když tu se před ním otevřel konec města. Petr vystoupil. Chvíli se rozhlížel, nevěděl, kam jít. Mohl se vrátit zpátky do města - nechtěl. Mohl jít ještě dál od něj - nechtěl. Na jednu stranu byla zeď - nemohl. Zbývalo se tedy brodit mokrou loukou ke skále.

     Ve skále byl docela uzolučký otvor. Petr nechtěl nic riskovat, a rači šel dál. Náhle se spustila bouřka, takže Petr, ať chtěl, nebo ne, musel se jít do úkrytu schovat.

    A co v něm viděl...Užasnou spleť jeskynních chodeb a chodbiček, skluzavky dolů, tunely, zkrátka mohutné bludiště. A do toho byl slyše dívčí hlas naříkání o pomoc...