Byla jednou jedna Zebra, která žila na samotě v Alpách. Byla to normální slečna.Měla malý dům, ve kterém žila sama a také chlév, ve kterém měla svoji věrnou kravičku Zebřičku. Na zahradě měla skleník, ve kterém pěstovala kakaovník. Každé ráno a večer Zebřičku podojila a začla vyrábět čokoládu. Její věhlasné čokolády se prodávají zatím jen ve Švýcarsku, ale měly by se rozšířit i do jiných zemí. Ve skleníku měla i kouzelné jahody, které rychle rostly. Jednou, když šla na procházku k jezeru, potkala býčka a tak ho přivedla do chléva za Zebřičkou. Uběhlo půl roku a měli telátčici. Tu Zebra vodila na pastvu přes den a v zimě skládala origami. Jednou takhle poskládála žabáka. Z ničeho nic ožil, a řekl Zebře,že je zakletý pasák krav se jménem Zebr a že když mu dá kousek její věhlasné čokolády, že nabyde zase své podoby. Proč by mu čokoládu nedala? Když Zebr kousek snědl, stal se z něj chlapík jako dřív. Seznámil Zebru s tím, že nebude zase normální, ale v noci se bude měnit v origami- žabáka, doskáče k jezeru, které je dole v údolí a bude se setkávat s ostatními žabáky. A přes den, bude vodit Zebřičku, Žirafáka (to je ten býček) a Fialku ( ta telátčice) na pastvu.
A jednoho dne, to už je hnal z pastvy domů, našel malé jehňátko (zapomněla jsem Vám říci, že Zebr uměl všechny zvířecí řeči). Jehňátko mu řeklo, že se jmenuje Václavka. Zebr se Zebrou se ho ujali a dohodli se, zme musí zvětšit chlév. Mezitím Fialka už začla také dojit výborné mléko na čokoládu. Zebra ji proto začla rozesílat i do jiných zemí a zvětšila si dům. Proč? No přece proto, aby k ní mohli jezdit lidi do apartmá. Většina pokojů je s výhledem na jezero nebo na vysoké hory. Zajela do města pro býčka Flíčka, aby Fialka nebyla sama. Uplynuly dva roky, a bylo telátko -Růženka. Z Václavčiné vlny Zebra pletla šály. Zvířátka na čerstvém vzduchu prospívala. Růženka brzo také dostala k sobě býčka- Otu. Brzo se Zebra seznámila s jednou Francouzskou, jmenovala se Jeanne. Bydlela u ní, byla znalec a novinářka a chtěla o známé čokoládě napsat článek. Psala také o krásné přírodě v Alpách a o zdraví všech zvířátek ve chlévě. Dokonce začla zkoumat vliv Alp a skleníku na kakaovníky. Také na jahody, jaktože tak často plodí.
Jakmile Jeanne článek napsala, musela odjet zpět do Nantes aby článek publikovala. Řekla Zebře, že se za ní někdy vrátí a že vezme celou rodinu. Zebra souhlasila. Poradila jí také, jaké články má psát, například o zázračné zemi Arův Ararat. Jakmile Jeanne článek napsala a uvedla, kdo jí dal návrh, přiletěl za Zebrou papoušek Ara. Je to král oné země, a přiletěl Zebře poděkovat. Přiletěl také pro balíky čokolády, kterou má moc rád. Zkoušel ji, když mu ji na ochutnávku přinesla teta Ařička. Zebra Arovi musela slíbit, že jakmile ji někdo na měsíc zastoupí, přijede za ním. A rozhodli se, že si budou posílat vzkazy po holubech ( jmenovali se Kuku a Kiki) a občas mu Zebra pošle balík čokolády.
Uplynulo pět let, a Zebr se přestal v noci měnit v origami-žabáka. Byl už úplně normální, jako před zakletím. Zebra se proto začla chystat na cestu za Arou. Pořídila si vrtulník, aby tam byla rychle a bez námahy. Za pět dní po tom, co se rozloučila se Zebrem, už byla v Arově království. Ara ji ubytoval a jelikož měl narozeniny, Zebra mu dovezla čokoládu. A jakou! Byl to čokoládový dort a k tomu hořká čokoláda, kterou měl Ara nejradši. Ara ji ukázal své království a daroval ji několik květin. Zebra u Ary pobývala měsíc. Pak už se ale musela vrátit za Zebrem a zvířátkama. Čekalo ji překvapení. Růženka a Ota měli malou Aničku.
Doufám, že se vám Zebřin příběh líbil a povídat dále vám budu za chvilku.